Doporučujeme: Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | TV program | Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu

pasu blog — každý není dokonalý

7.kapitola - Vysvětlení

Datum: 4. 2. 2007 10.48 | Autor: pasu | 1617× | Kategorie: HP a poslední potomek | Komentáře: 13

    Pokynula jim k prázdným křeslům a začala vyprávět.

 

   „Remus mi řekl, že se po vašem zápase přeřekl a řekl ti to co jsme vám ta léta tajili“ začala, ale než mohla pokračovat skočila ji Jane do náruče a zašeptala „Babi.“ Harry chvíli nevěděl co má dělat, ale pak následoval sestřina příkladu  a McGonagalovou objal. Profesorka je oba přivinula a když se oba posadili na svá křesla pokračovala ve vyprávění.

 

   „Ano, jsem Jamesova maminka. S Abusem jsme to tajili. Chtěla jsem vás mít po smrti Jamese a Lily u sebe, ale Albus říkal, že by to pro vás nebylo bezpečné. Z těžkým srdcem tě Jane nechala u Samanthy, kam jsem tě jako maličkou chodila navštěvovat.

 

Harry proti návrhu dát tě tvojí tetě jsem tvrdě protestovala, avšak Albus byl neoblomný, tak jsem tě aspoň hlídala ze zídky plotu v podobě kočky. Někdy jsem měla sto chutí vletět na ty arogantní tlusťochy“ Harry se nad tím výrokem pousmál, bylo to poprvé co obávanou profesorku neslyšel mluvit spisovně. „Pak když jsi nastupoval do Bradavic, jsem měla strašnou chuť tě obejmout a říct ti, že nejsi sám. Jak jsem tě viděla na tom koštěti, když jsi chytal Nevillova pamatováčka, měla jsem o tebe strašný strach.“

 

   „Byl jsem potom dost vystrašený jestli mi nedáš školní trest nebo rovnou nezařídíš můj odchod.“ Pousmál se spolu s profesorkou nad tou vzpomínkou.

 

   „Vypadal jsi úplně jako James a já myslela, že mám vidiny. Tvé výpravy za hranice školního řádu mi ho připomínali ještě víc. Strachovala jsem se o tebe a asi jsem věděla proč. V pátém ročníku jsem měla poprvé pocit, že tě ztratím podobně jako Jamese. Ministerstvo, ztráta Siriuse. Hodně to ovlivnilo tvůj pohled na svět. Vyspěl jsi v muže. Minulí rok, jak zemřel Albus, váš dědeček, tak jsem vám to nechtěla prozatím říkat.“ Skončila a Harry s Jane si teprve teď všimli, že se jí z pod víček valí proudy slz. „Doufám, že mi to odpustíte.“

 

   „Babičko.“ Vykřikli oba najednou (asi mají přece jenom stejné myšlenkové pochodyJ) a skočili své babičce opět do náruče. Ta to nečekala a všichni tři skončili na podlaze.

 

   „Jako svoji oficiální babičku tě vidíme poprvé a hned tě málem zmrzačíme.“ Konstatoval Harry a obě přítomné dámy tím rozesmál. Harry je nejdříve častoval zpytavým  pohledem, ale brzo se k jejich smíchu přidal. První se vzpamatovala Jane.

 

   „Babi, můžu ti tykat? Přece jenom, už takhle si myslím, že okolí vyšokujeme. A teď o prázdninách si budeme snažit dávat pozor na jazyk, aby potom v Bradavicích něco neprasklo.

 

   „Máš pravdu, představuju si Malfoye jak by se tvářil kdybych ti řekl babi před celou Velkou síní“ rozesmál se, avšak smích mu v pár vteřinách ztvrdl, když si vzpomněl, že Malfoy do Bradavic vůbec nenastoupí.

 

   PRÁSK!

 

   „Co to bylo?“ zeptala se polekaně Jane.

 

   „Jdu se tam podívat.“ Řekl Harry a dřív než někdo něco řekl, vylétl z místnosti rychlostí blesku.

 

   „Počkej Harry, jdu s tebou!“ křikla za ním Jane. Dohonila ho až ve vstupní hale. No dohonila, spíš do něj vrazila.

 

   „Harry co se tady dě…“ zmlkla , když viděla kdo před nimi leží.

 

   Podívali se na sebe a synchronizovaně se sehnuli k bezvládným tělům.

 

   „Odneseme je do pokoje pro hosty. Dýchají mělce, ale alespoň dýchají.“ Podívala se na Harryho jak na ně nepřítomně hledí. „Harry nemysli na to. Jsou to lidé, ať už udělali cokoli. Musíme jim pomoci. Vím co ti dělali ve škole. Ale nemůžeš, děda ani táta by si to nepřáli. Vždyť ten kluk je stejně starej jako já a ty. Harry vzpamatuj se. Harry prosím!“ řekla už vážně zoufale a v jejím hlase byly známky hysterie. Harry se probral a potichu řekl.

 

   „Asi máš pravdu. Odneseme je do pokoje. Kráturo!“ zavolal na skřítka. PUF.

 

   „Ano pane.“ Řekl a potichu dodal. „Sakra proč mě ten špinavec musí budit v tak nekřesťanskou hodinu, to by si nedovolila ani moje drahá paní.“ A normálním hlasem se zeptal. „Co si přejete pane?“

 

   „Lahvičky s posilňujícím, dokrvovacím lektvarem a kostirostem do pokoje pro hosty. Opovaž se je pomíchat. Je ti to jasné?“

 

   „Ano pane.“ PUF!

 

   „Díky Harry.“

 

   „Za co?“ zeptal se užasle Harry své sestry.

 

   „Za to, že ses dokázal ovládnout. Už jsem si vážně myslela, že na ně pošleš nějaké zmijozelovo kouzlo..“

 

   „To spíš já bych ti měl poděkovat. Nebýt tebe tak jsem to vážně udělal.A myslím, že bych toho asi brzo litoval.“

 

   „Ne, asi, ale určitě.“ Řekla rozhodně dívka. „Pojď odneseme je .“ Jen co dořekla použila na mladšího z dvojice ležících levitační kouzlo. A Harry ji okamžitě následoval.

   

V hostinském pokoji na ně čekal Krátura s objednanými lektvary.

 

   „Můžu odejít, pane?“

 

   „Jdi“ PUF! S tímto zvukem se stalo i něco jiného. Rozlétli se dveře a v nich se objevila McGonagalová.

 

   „Jak je jim? Nemám zavolat madam Pomfreyovou?“ zeptala se. ¨

 

   „Není třeba, zvládneme to sami. Jen pokud by se to zhoršilo tak pro ni zajdem. A ty jsi jdi lehnout, nevypadáš nejlíp.“ Když uviděla její ustaranější obličej tak dodala. „Je jim docela dobře, tedy v rámci možností.“

 

   „Vážně jsi jdi lehnout. My u nich zůstaneme.“ usmál se Harry a když viděl její zamračený obličej zasmál se. “Neboj nemám je v úmyslu zabít. Bylo by to zbabělý a tátu s dědou a mámou by to určitě nepotěšilo. Jak už říkala Jane, když nastanou komplikace tak madam zavoláme a ty už vážně běž.“

 

   „Dobře, ubily jste mě argumenty. Jdu si lehnout. Kdyby se něco dělo tak okamžitě..“

 

  „Zavoláme Poppy.“  Řekla dvojčata najednou.

 

   „Tak dobrou noc!“ popřála jim a odešla.

 

   Jane podávala stále bezvědomím mužům lektvary, když se jí Harry zeptal.

 

   „Jane? Jak to, že jsi slyšela moje myšlenky?“

 

   „Na tuhle otázku ti nedokážu přesně odpovědět. Když jsem tě viděla jak nad nima stojíš a tváříš se tak, já nevím co to vystihuje, asi nepřístupně. Přemýšlela jsem o tom, co se ti asi honí hlavou a najednou jsem je slyšela jako by jsi to říkal.“

 

   „Myslíš, že se dneska probudí?“

 

   „Mám takový dojem, že ne. Pravděpodobnější je zítřek nebo spíš pozítří.“




Komentáře:

  1. Sluníčko4. 2. 2007 11.31

    super.... je to vážně hezký.. konečně něco co mně zvedlo náladu.. díky



    odpovědět
  2. Sluníčko4. 2. 2007 11.36

    super... hezký...díky



    odpovědět
  3. Trili4. 2. 2007 12.06

    Bezva kapitola. :-)



    odpovědět
  4. Cissy4. 2. 2007 13.22

    Supááááááááá :)



    odpovědět
  5. Kaitlin4. 2. 2007 14.16

    Skvělý. Fakt krásná kapitolka.=)



    odpovědět
  6. victor4. 2. 2007 15.39

    Děkuji za kapitolku, v dnešních dobách ( patrně ztráta inspirace a takové nepodstané věci jako nemoci, školy apod.) je každá kapitola nová světlem do stinného dne.



    odpovědět
  7. NyJa4. 2. 2007 18.26

    perfekt, pls další :-)



    odpovědět
  8. katie4. 2. 2007 19.53

    super bomba jen tak dál



    odpovědět
  9. Mašinka5. 2. 2007 10.50

    úúúúúúúúúúúúžasnýýýýýýýýýýýýýýýý



    odpovědět
  10. imnetet5. 2. 2007 14.32

    juhúúúúúúúúúúúúúúúú novááááááááááááááá kapčaaaaaaaaaa juhúúúúúúúúúúúúú



    odpovědět
  11. imnetet5. 2. 2007 20.19

    inak kedy bude nová kapča??????????



    odpovědět
  12. Karin10. 2. 2007 14.27

    Přečetla jsem to jedním dechem, kdy bude pokráčko???



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: