tak a doufám, že mě neukamenujete.
Prosím, prosím komentíky, ať vím, jak a jestli vůbec mám poračovat.
„Vodu!“ ozvalo se zachraplání z jedné postele, kterou obýval mladý muž. Dívka, která do této chvíle poklimbávala, vzala svou hůlku a vyčarovala hrníček s vodou a brčkem.
„Taky máš, ale moc toho nevypij ať ti není špatně.“
Chlapec chtěl si chtěl vzít od Jane hrníček, ale jen co se zvedl zamotala se mu hlava a on ztěžka dolehl zpátky do polštáře. Jane vzala brčko a strčila mu ho do pusy. Mladík ztěžka párkrát popotáhl, vyplivl brčko a zeptal se.
„Jak dlouho tu ležím?“
„Tři dny.“ Řekla lhostejně jako by někoho žádala o rohlík s máslem. Chlapec jsi ji zkoumavě prohlížel.
„Kdo vůbec jsi? Nikdy jsem tě neviděl. Tedy aspoň mám ten pocit. Hrozně mě bolí hlava.“
„Máš pravdu. Neviděl jsi mě. Máš asi otřes mozku, zkus ještě usnout, pak už ti bude líp.“ Řekla Jane, mladík zavřel oči a spokojeně usnul. Jane měla pocit, že by se ráda ještě chvíly dívala do těch krásných hlubokých šedých očí.Něco ji na nich fascinovalo. Nevěděla však co. Pomalu přešla k druhé posteli, aby se podívala na druhého maroda. Starší muž měl otevřené oči a zdálo se, že nad něčím usilovně přemýšlí.
„Pane profesore, jak vám je?“ Profesor obrátil na ni svůj zrak a prozíravě si ji prohlížel.
"Bylo mi i líp slečno… slečno…“
„Greenová.“ Vyhnala ho z vod tápání Jane. „Dám vám posilňující lektvar a nějakou mast na ty rány. Co vám proboha dělali?“
Snape se usmál. (Ano nemusíte se vracet a číst to znova napsala jsem, že se usmál.) „Voldemort není zrovna milostivý k těm co neplní jeho příkazy. Draco nesplnil úkol, ale protože byl splněn tak ho nepotrestal smrtí. Měl potřebu trestat, i když ne smrtí. Draco už konečně pochopil, jaká strana je ta správná a na , které by měl stát i když to nebude lehké. Rozhodl se pode vlastního vědomí a svědomí a ne podle rodinné tradice, což je dobře.“
„A vy si myslíte, že ta správná strana je ta strana dobra? Zrovna vy? Vždyť jste zavraždil největšího čaroděje této doby, který stál na této straně!“ ozval se značně rozzlobený hlas ode dveří. „Pokud si myslíte, že jsem za to rád? Myslíte si, že mám čisté svědomí a nemám výčitky svědomí? Mýlíte se. Váš dědeček. Ano vím že je to váš dědeček.“dodal, když uviděl Harryho překvapený obličej. A co ho překvapilo i pohled Jane.
„Tak tedy, váš dědeček věděl, jaký má Draco úkol, že ho má zabít. Chtěl, abych mu v tom zabránil a pokud nebude vyhnutí, sám ho zabil. Nechtěl, aby si ten kluk zničil život. Jeho vražda byla předem naplánovaná.“
„Proč jste předstíral, že jste si vybral zlo?“ „Přemýšlejte, pane Pottere! Pán zla je velice mocný soupeř, proto bylo dobré mít u něj špeha.“
„Bylo? Jak to myslíte?“
„Z řádu unikají informace. Někdo mě, mírně řečeno prásknul. Nevím kdo to je, ale doufám, že nikdo významný.“
„Pane profesore?“ zeptala se nesměle Jane. Snape ji pozvednutýma očima vyzval, aby pokračovala.
„Proč vám profesor Brumbál, tak bezmezně věřil?“
„Slečno Greenová, znáte pojmy neporušitelná přísaha a rodokmen rodu Potterů?“
„Neporušitelnou přísahu ano, ale co s tím má dělat Harryho rodokmen? Z toho se dá snad vyčíst jen to, že je Harry dědicem 2 zakladatelů.“ Na chvíli se zamyslela. „Pokud jsem správně pochopila, tak jste přísahu Brumbálovi složil, ale co s tím má sakra dělat rodokmen?“
„Pane Pottere podívejte se na ten rodokmen, je v kapse mého hábitu. A vy slečno Potterová také.“
„Jak…Jak víte že jsem, totiž že nejsem Greenová, ale Potterová?“
„U vašeho bratra je vysoká podoba s otcem, u vás s matkou. Podívejte se na rodokmen a pochopíte další souvislosti.“povzdychl si a pomyslel si doufám, že mě za to nebudou nenávidět.