Doporučujeme: TV program | Stahovač videí z YouTube | Zkus to jinak - logicky | Měření rychlosti internetu | Italo.cz | Psí Park | Snadné sdílení souborů

pasu blog — každý není dokonalý

6.kapitola - Omluva

Datum: 28. 1. 2007 13.50 | Autor: pasu-Hanka | 1650× | Kategorie: Splněné přání | Komentáře: 5
 

6.Kapitola - Omluva

  pozn. trochu jsem pozměnila 1. kapitolku, konkrétně konec (Kate není z jiného světa, ale jen z jiné země. A čas ubíhá stejně rychle) - bude tak jednodušší psát tuto povídku, nebude v tom takovej guláš a snad bude i šťastnější konec


   Příští den ráno probudila Kate Lily, která už byla zvyklá takhle brzy vstávat.

   „Katie" zašeptala a lehce s ní zatřásla. „Kate, probuď se. Musíme ne snídani a pak na dvouhodinovku lektvarů." Lektvary byl Lilyin oblíbený předmět. S profesorem Křiklanem si náramně rozuměla a také patřila, k její nelibosti, do jeho klubu, ve kterém měl jen samé výborné studenty. Ale ať cloumala , jak cloumala s Kate to ani nehlo. Přešla tedy k drastičtějším způsobům. „Kate vstávej!!!" zahřměla, až se celá místnost otřásla. Marně. „No, nerada to dělám, ale je to nutné. Promiň. Aguamenti"  z konce její hůlky vytryskl proud vody, který patřil spící kamarádce.

   „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!! LILY!!!!" Cíl byl zasažen. Bylo to, jako kdyby vybuchla bomba. Kate se sice okamžitě probudila , ale vyváděla jako hurikán. Všichni ve společenské místnosti se zajímali , co se to děje. Když se však bouře uklidnila, šli si zase po svých. Jen James byl jako by do něj praštil.

   „Nebude řvát na Lily , to teda ne. To jí nedovolím. Já ji zakleju, jo to je ono zakleju ji. Kdo to vůbec křičel?" zeptal se pak zmateně, protože ten hlas nepoznával. Zřejmě vycházel z dívčích ložnic, ale tam si kluci zatím netroufli.

   „Myslím, že to byla ta její nová spolubydlící, ta Kate." Oznámil mu jen tak ledabyle Sirius a měl co dělat , aby se nerozesmál. Vždy, když se jednalo o Lily, tak se začal chovat úplně jinak než normálně. Sirius samozřejmě věděl proč a nebyl jediný. Ovšem jemu se James svěřil jako prvnímu. Vzpomínal si na to, jako by to bylo teprve včera.

   Byli spolu sami v ložnici a chodili do prvního ročníku. Měli za sebou první pololetí a právě si psali domácí úkoly, které měli už na příští den. Vždycky je nechávaly na poslední chvíli (jako Harry a Ron). Leželi mlčky, každý na své posteli až se Sirius zeptal Jamese.

    „Poslyš, co ty to máš s tou Evansovou?" Dvanácterákovi se moc nechtělo s pravdou ven, ale nakonec ji vyklopil.

    „No víš...já...myslím, že jsem se do ní zamiloval." Řekl a rychle sklopil hlavu, aby nebylo vidět, jak se červená. Čekal, že se jeho kamarád bude svíjet smíchy a posmívat se mu, ale nestalo se tak. Jen uznale přikývl a poznamenal:

   „Máš dobrej vkus. I když myslím, že s ní to bude docela těžký." A dál se věnoval svému úkolu. Potter se na něj ze své postele zakřenil a ještě se raději ujistil:

   „Neřekneš to nikomu , že ne?" díval se na něj psíma očima, které uměl naprosto dokonale stejně jako Black.

    „To víš že ... ne" ujistil ho a pak se oba věnovali svým pracím, jako by se nechumelilo.

   „Pojď," vyzval Siriuse James „jdem se podívat nahoru." Spěšně vyrazil po schodech směrem k dívčím ložnicím a Black mu byl v patách.

___mezitím v dívčí ložnici____________________________

  

   „No sláva. Už jsem myslela, že tě nikdy z té postele nedostanu." Lily se smála na celé kolo na rozdíl od Kate, které to tak legrační nepřipadalo.

   „Tos mě nemohla zbudit normálně? Musela si mě hned polejvat vodou?" hudrovala a stále ještě byla na Lily naštvaná. Ta se však dál usmívala. Byla hrozně ráda, že bydlela právě s ní.

   „Normálně jsem to zkoušela, ale ty jsi prostě spala jak zabitá. Jestli tě takhle budu muset budit každé ráno, tak nevím, nevím." Zakroutila hlavou a obě se začali smát.

   Najednou se rozletěly dveře a v nich stál James se Siriusem, při čemž James se tvářil jako bůh pomsty. Rozhodně nechtěl nikomu dovolit, aby řval na jeho „dívku".

   To holky rozesmálo ještě víc.

   „Co tady pohledáváte vy dva? Tady nemáte co dělat." Řekla poměrně klidným hlasem Lily, když se jakž takž uklidnila. Po rozhovoru, který s Kate nedávno vedla, už nebyla na Pottera tak nepříjemná ba naopak. Byla k němu milá jako k ostatním, což ho trochu udivilo. Nedal však na sobě nic znát.

   „Víš Evansová, když člověk slyší řev, který zní, jako když někoho vraždí, tak asi těžko zůstane sedět v křesle na zadku." Vysvětlil ji už poněkud klidnějším tónem a o zakletí se raději vůbec nezmínil. Lily se na ně usmála.

   „Ale tady přece nikdo nikoho nevraždí." Namítla Lily, která z toho všeho byla trochu zmatená.

   „Možná že ne, ale dole to tak znělo. Divil bych se, kdyby ten křik nebyl slyšet až ve Velké síni." Přidal se Sirius a se zájmem nenápadně pokukoval po Kate. Ta na sobě měla naštěstí delší noční neprůhlednou košili, ale vlasy měla ještě neučesané a trochu neposedné. Siriovi se však líbila i tak.

   „Ale já jen budila tady Kate, i když je pravda, že jsem použila trochu drastičtější způsoby." Šibalsky se ušklíbla Lily a podívala se na Jamese, který na ni zíral celou dobu. Sluší mu to pomyslela si a pak raději odvrátila oči a podívala se na Kate, jako by u ni hledala pomoc.

   „Už byste asi měli jít nebo zmeškáte snídani. A já bych se ráda převlékla." Snažila se aby to znělo alespoň trochu naléhavě. Zase byla celá roztěkaná, protože byl nablízku Sirius a tak je chtěla co nejdřív vyhodit. Kluci už byli na odchodu, ale Lily je ještě na okamžik zdržela.

   „Pottere. Přijď prosím tě přesně v pět do učebny přeměňování. Potřebovala bych s tebou o něčem mluvit." James na ni překvapeně zíral. Už ten tón jakým s ním mluvila a teď ještě pozvánka? Nechápal to.

   „To myslíš jako vážně?" zeptal se nedůvěřivě.

   „Samozřejmě. Ale snaž se tam být prosím přesně v pět.A sám." Poslední slovo raději zdůraznila,protože věděla, že s sebou pořád tahá svoje kamarády tedy hlavně Blacka.

   „Tak fajn. Přesně v pět v učebně přeměňování. Budu tam a sám." Opakoval si pro sebe , aby to nezapomněl, i když na něco , co se týká Lily zapomenout prostě nejde.

   Holky se s nimi rozloučily a pak je Evansová jemně vystrkala ze dveří a rozloučila se, aby se mohla Katie převléknout.Jakmile zavřela dveře zhroutila se.

   „Já ho tam pozvala. Konečně." Opakovala si pro sebe a spokojeně se usmívala. Byla tak strašně ráda, že James přilítl k nim do ložnice, a že ho o nic nemusela žádat před celou školou. Opatrně se zvedla a čekala ne Kate. Ta se dostavila v zápětí. Měla na sobě školní uniformu a vlasy měla stažené do ohonu. Moc jí to slušelo. Lily postřehla, že je i trochu navoněná a lehce namalovaná.

   „Tak jdeme?" zeptala se hnědovláska, sebrala školní brašnu a přicupitala k Lily. Cítila se báječně. Hrozně se těšila na svůj první školní den v Bradavicích, i když ten den začínal lektvary. Aspoň nemáme Snapea  povzdychla si a vydala se se svou kamarádkou do Velké síně.

   „Budeš s ním mluvit o tom , co jsme spolu probíraly?" zeptala se Lily Kate a nabrala si na talíř ovesnou kaši. Obdivovala její odvahu, ona sama by se k tomu odvažovala aspoň deset let.

   „Já vlastně nevím. Najednou mám takový tíživý pocit a ... mám strach, že to nedokážu nebo , že se mi vysměje." To co ji tížilo bylo venku. A docela se jí i ulevilo. Jako by z ní spadlo těžké břemeno.

   „Neboj se, jestli tě opravdu miluje, jak všichni tvrdí, tak se ti snad nevysměje. Doufám, že je aspoň trochu slušný." Dodala nejistě. Po snídani se obě vydaly do sklepení na dvouhodinovku lektvarů. Kate byla docela zvědavá na profesora Křiklana a taky na to, jaké bude sklepení a jak jí lektvary vůbec půjdou. Musela přiznat, že byla trochu nervózní

   „Neměj strach" uklidňovala ji Lily, jako by tušila, co Katie cítí „taky jsem byla nervózní první hodinu v prvním ročníku a nakonec všechno dopadlo dobře. Jestli chceš, tak si můžeš sednout ke mně. Mám vedle sebe volno." Nabídla se a Dawsnová jí byla neskonale vděčná. Lily je skvělá kamarádka pomyslela si Lepší jsem si ani nemohla přát. Ještě jí stačila poděkovat, když se otevřely dveře sklepení a z nich vyšel zřejmě profesor Horacio Křiklan. Vypadal celkem mladě, měl na sobě zelený hábit a byl asi stejně velký jako Kate.

   „Vítejte studenti , račte dál" přivítal je milým úsměvem a pokynul jim , aby šli dovnitř. Všichni žáci se nahrnuli do učebny a usadili se v lavicích. Lily si ke Kateině smůle sedla hned do první lavice, takže je měl profesor po ruce. Ohlížela se po učebně a sledovala ostatní studenty, jak usedají do lavic. Nemohla si nevšimnout, že James se Siriusem, Remusem a Peterem sedí úplně vzadu. Pravděpodobně je to místo dědičné. Z otce ne syna a na jeho nejlepší kamarády. Pomyslela si a ušklíbla se.

   Než se otočila zpátky k tabuli ještě zahlédla, jak si ji Tichošlápek prohlíží. Profesor mezitím došel ke katedře a ještě jednou je pozdravil.

   „Dobrý den třído-(třída sborem odpověděla)-tak tu máme další dvouhodinovku lektvarů. Dnes, budeme připravovat Zvětšovací driák. Nemělo by to pro vás být nic složitého, jelikož je to látka pátého ročníku, ale přesto si ho zopakujeme. Ve vlastním zájmu postupujte podle receptu, který bude napsán na tabuli a na konci druhé hodiny si vaše...výtvory vyzkoušíme. Nu dejte se do práce." Mávl hůlkou a na tabuli se objevil recept. Kate si ho začala pozorně pročítat. Byla hrozně nervózní a nechtěla se první den ztrapnit před celou třídou. Vždyť je to látka pátého ročníku. To přece musím zvládnout. Povzbuzovala se , ale moc to nepomáhalo. Ještě jednou se podívala na tabuli:

ZVĚTŠOVACÍ DRIÁK

Přísady: sedmikráskové kořeny, Scvrklofík, krysí slezina, housenky, šťáva z pijavic
Příprava: do kotlíku postupně vhodíme najemno nakrájené sedmikráskové kořeny, oloupaný Scvrklofík, jednu krysí slezinu, nařezané housenky a pár kapek šťávy z pijavic. Pozor, musí být zachováno toto pořadí !!! Pak necháme lektvar asi 10 minut vařit a na hodinu odstavíme.
Efekt: zvětšuje do trojnásobku původní velikosti.

 


   Lily ji celou dobu s úsměvem pozorovala a sledovala, jak je čím dál tím nervóznější.

   „Neboj" pošeptala jí „to zvládneme" Kate ji byla neskonale vděčná.

   Tak lektvary asi nebudou moje nejsilnější stránka usoudila a sledovala kamarádku v akci. Snažila se jí ze všech sil pomáhat a upřímně řečeno, celkem se jí to dařilo. Zanedlouho už lektvar jen vařily a rozhlížely se, jak si vedou ostatní. U vedlejší lavice si nějací dva kluci vůbec nevěděli rady a tak do kotlíku naházeli všechno možné, jen aby to utrpení měli už za sebou. Pak zahlédly Snapea. Už taky jen pokukoval po místnosti a když zachytil Katin pohled, ledově se ušklíbl a odvrátil se od ní.

   Protiva jeden.  Ulevila si Katie a sledovala, jak Sirius s Jamesem zápasí se svým lektvarem. Měl takovou podivně zelenou brčálovou barvu a to by rozhodně neměl. Holky se musely potichu zasmát, když viděly jejich soustředěné obličeje.

   „Sakra. Řekni mi, proč nám to vždycky nevyjde? Je to zelený jak brčál. Bleeee" Sirius do kotlíku čučel, jako kdyby se ho snažil přinutit, aby se sám opravil. „Potřebujeme od někoho poradit." Prohlásil po důkladné analýze jejich lektvaru.

   „Jasně." Přidal se James „od někoho, kdo má skoro vždy z lektvarů nad očekávání." Oba dva se šibalsky podívali na Remuse, který byl nejblíž a už se také jen poflakoval. Kluci na sebe spiklenecky mrkli.

   „Reme, kamaráde" začal Sirius prosebně „nemohl bys nám trochu pomoct?"

   „Jenom malinko" připojil se  Dvanácterák a oba udělaly ty svoje dokonalé psí kukuče, až se Remus musel v duchu zasmát. Změřil si je pohledem, ale když uviděl jejich výrazy, vyprskl smíchy úplně. Měl obrovské štěstí, že si toho Křiklan, protože právě vysvětloval jinému studentovi jakou udělal chybu nevšiml.

   „No tak dobře dejte to sem." Povolil a rychle jim lektvar spravil do správného odstínu. Tenhle zvětšovací driák mu šel vždycky, ale opravdu byl jen jeden z mála. Když byl hotov, kluci se na něj vděčně usmívali.

   „Děkujeme. Máš to u nás." Řekli oba s obrovským úšklebkem

   Zbytek hodiny uběhl celkem v klidu a po dodělání Zvětšovacích driáků je profesor Křiklan všechny po jednom vyzkoušel na miniaturním semínku, které se ve většině případech trojnásobně zvětšilo. Pustil je o trochu dřív, a tak měli více času na oběd  a na přípravu do dalších hodin. Ty proběhly celkem v klidu a ani Kate už nebyla tak nervózní.


   Nastala hodina H. Blížila se pátá a Lily byla čím dál víc nervóznější.

   „Já to zvládnu. Já to zvládnu. Ne nezvládnu to." Rudovláska se zoufale zhroutila na postel. Kate se ji celou dobu snažila nějak uklidnit, povzbudit ji, ale marně. Teď ji hladila po vlasech a snažila se ji dát dohromady.

   „No tak Lily, přece není tak hloupej a nebude se ti smát. Jsem si jistá , že tě miluje a bude jen dobře, když si to s ním vyjasníš." Celou dobu u ní seděla a snažila se nějak dobře argumentovat.

   Takhle to přece nemůže skončit. Je to na dobré cestě, teď to nesmí vzdát  říkala si stále dokola a ujišťovala se, že to určitě dobře skončí.

   „Ale co když ses spletla? Co když s ním promluvím a on se  mi vysměje.Katie nechceš jít se mnou?" zeptala se s nadějí v hlase. Kate jen zakroutila hlavou.

   „Já bych ráda, ale tohle je jen na tobě. Musíš si to s ním vyřešit sama. Já věřím, že ty to určitě zvládneš levou zadní. Jsi chytrá  a hezká dívka a on tě přece miluje. Sice nevím, co k němu cítíš ty, ale nenávist to podle mě není. Nech promlouvat svoje srdce." S tímto vyšla z pokoje a Lily osaměla.

   Třeba se opravdu není čeho bát. No jo , ale jak mu to mám všechno asi říct? Zřejmě budu muset improvizovat. Slyšela, jak hodiny odbyly pátou a tak se vydala do učebny přeměňování. Šla osvětlenými chodbami a její nervozita už přesáhla maximálního bodu. Lily nebyla daleko od zhroucení se. Přede dveřmi se zastavila a sbírala odvahu, aby je otevřela.

   „Buď statečná. Buď statečná" opakovala si a s hlubokým nádechem dveře otevřela. Vešla dovnitř. Uviděla Jamese, jak sedí na katedře a netrpělivě pohupuje nohama. Když uviděl Lily rozzářil se. Nedoufal totiž, že přijde nebo spíš tomu nevěřil.

   „Nazdar Evansová." pozdravil ji co nejsrdečněji a seskočil z katedry. Dívka si ho měřila podezíravým pohledem. Rozhodně nechtěla, aby jejich rozhovor slyšel někdo další.

   „Ahoj. Jsi tu sám?" raději pořád stála u dveří a nepřibližovala se. Prozatím.

   „Jasně. Kluky jsem nechal ve spolčence a řek jsem jim, aby na mě počkali. Vážně. Věř mi." Lily mu na kratičký okamžik pohlédla do jeho oříškových očí a hned poznala, že ji říká pravdu. Mimochodem se jí jeho oči strašně líbily.

   „Věřím ti." Poznamenala ledabyle a Pottera to dokonale vyvedlo z míry.

   „Cože? A od kdy?"

   „No odnedávna. Právě proto jsem s tebou chtěla mluvit." Vysvětlila „Collorporpus." Zamkla dveře a přistoupila k němu blíž. Stáli už poměrně blízko u sebe, rozhodně blíž než obyčejně.

  „Víš, chtěla bych s tebou probrat pár podle mě důležitých věcí." Pomalu se posadila před něj na lavici a pokračovala. „Nejdřív bych se ti chtěla omluvit za to ,jak jsem se k tobě chovala. Hlavně v sobotu u snídaně. Víš, měla jsem najednou hrozný vztek  a já ho v sobě prostě nedokázala už dál dusit. Nebyla jsem naštvaná jen na tebe, ale i na všechno ostatní, co se mi nedařilo nebo co mě štvalo. Promiň. Doufám, že jsem tě nijak vážně nezranila nebo snad jo?" strachovala se Lily. Opravdu nechtěla, aby za všechnu zlobu, kterou k jiným chovala trpěl James.

   „Poslouchej Evansová, ty jsi nějaká divná ne? Totiž promiň chtěl jsem říct jiná" opravil se, když viděl, jak se Lily už už chystá něco namítnou. „Jiná než kdy jindy. Nejdřív mě úplně ignoruješ, pak mě pozveš sem a omlouváš se mi tady. Jsem opravdu zvědav, co bude následovat." Čekal, že mu Lily bude nadávat, že bude běsnit, vztekat se a urážet ho, ale marně.

   „Máš pravdu. Od té doby. Co jsem si promluvila s Kate se něco změnilo, ale neodpověděl jsi mi na otázku" odběhla raději rychle od tématu. Nechtěla se s Jamesem hádat, protože pro ní už bylo tak dost těžké si s ním o něčem, co se týká jich samotných.

   „Na jakou otázku?"

   „Jestli jsem ti nezpůsobila nějaká vážná poranění." Připomněla mu dívka. Už jí začínalo unavovat, jak se ji pořád snaží vytočit, ale prozatím se úspěšně ovládala.

   „Jo tak. Ne neměj strach. Sirius s Remusem mě sice donutili jít za madame Pomfreyovou , ale nic vážného to nebylo." Samozřejmě o tom, jak fňukal, že ho to bolí se ani nezmínil.

   „Uf to jsem ráda."

   „Co se změnilo?" zeptal se zvědavě James. Velmi se o ni zajímal a tak by to docela rád věděl. Třeba u ní teď budu mít větší šance. Lily zčervenala jako růžička, čehož si samozřejmě všiml, ale dělal jako by se nic nedělo. Jen se pousmál.

   „No víš, to je další věc, o které bych s tebou chtěla mluvit." Pokračovala už trochu nervózněji Lily.

   „Tak do toho" povzbuzoval ji James. Byl už celý nedočkavý a měl pocit, že to , co se v ní, jak říkala změnilo, se týkalo i jeho.

   „Když já nevím, jak mám začít" už pomalu začínala ztrácet naději, že mu to někdy poví. Bylo to tak složité.

   „Řekni mi prostě, o čem jste se s Dawsnovou bavily."

   No jo tobě se to mluví.

    Zhluboka se nadechla „Víš...no...my...totiž...mluvily...mluvily jsme o tobě" vysoukala ze sebe a trochu se začervenala

   „A o čem jste si o mně povídaly?"

   „No...víš...my..."

   „No tak Evansová vymáčkni se. Nejdřív se mnou chceš mluvit a pak tu takhle koktáš." Podotkl netrpělivě James, což byla velká chyba, protože to Lily nepříčetně dopálilo až celá zrudla vzteky.

   „Pottere!!! Ty jsi normální arogantní a vytahovačném frajer. Že já vůbec přemejšlela o tom, že bych se do tebe mohla zamilovat." Otočila se na podpatku a chystala se k rychlému odchodu, ale James ji naštěstí stihl chytit za paži a zabránit jí tak tom. Nevěřícně na ni zíral. V jiné chvíli by se Lily při pohledu na jeho výraz válela po zemi smíchy, ale teď opravdu nebyla ta pravá chvíle. Bohužel se jí nepovedlo zadržet slzy a tak raději sklopila hlavu k zemi, aby to neviděl. Nastala trapná chvíle ticha.

   „Vážně si o tom přemýšlela?" vyptával se James, který stále namohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Že by měl u Lily Evansové přece jen nějaké šance? Dívka nebyla schopná slova a tak jen lehce přikývla.

   „A k jakému si dospěla závěru?" musel přiznat , že se odpovědi trochu bál, ale zvědavost byla silnější než obavy. Alespoň už bude mít jasno. Když viděl, že se nemá k odpovědi, vzal ji jemně za bradu a zvedl ji hlavu tak, že si navzájem hleděli do očí. Lily pocítila vlnu štěstí a radosti, která ji při pohledu na něj zaplavila a láskyplně se na něj usmála.

   Pan Potter už na nic nečekal, dal jí ruku kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. Srdce jí bylo jako o závod a třásla se po celém těle. Věděla co teď přijde a ani se tomu nechtěla bránit. James se k ní pomalu sklonil a políbil ji na rty. Jaká byla jeho radost, když jeho polibek s láskou opětovala. Teď už byli oba šťastní.

pozn.č.2: pište prosím svoje komenty




Komentáře:

  1. Sherina28. 1. 2007 14.35

    jééé to je sladký:-)



    odpovědět
  2. mojemalickost0028. 1. 2007 16.10

    fňuk, to bylo tak hezký........a pravopisně blbě napsaný :D



    odpovědět
  3. ellion28. 1. 2007 16.24

    to je super=))



    odpovědět
  4. Tana28. 1. 2007 16.48

    supeeeeeeeeeer



    odpovědět
  5. Wien28. 1. 2007 18.33

    psát umíš to se ti musí nechat



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: